Babiš dostal ránu berlí, Fialu oplivli. Politologové mluví o varovném signálu radikalizace

Politici si často pod sebou podřezávají větev

Odborník na politickou komunikaci Jan Kubáček tvrdí, že radikalizace veřejnosti je částečně i důsledkem chování samotných politiků. „Za poslední roky jsme byli svědky toho, jak politici začali své odpůrce nálepkovat: dezoláti, lepšolidi, fašisti, eurohujeři. To nejsou jen slova – to je přímý útok na identitu lidí.“

Když politici takto komunikují, přestávají být zástupci všech občanů a stávají se vůdci vlastního tábora. A tím nechtěně povzbuzují i agresivní reakce – protože když je někdo označen za škůdce nebo nepřítele, snadno se stává terčem.

Násilí jako nová norma?

V demokratické společnosti je klíčová možnost nesouhlasu. Ten ale musí mít podobu dialogu, demonstrací, veřejných diskuzí – ne pěstí nebo urážek. Pokud se násilí stane „přijatelnou formou protestu“, ztrácíme základní principy demokracie.

Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že jakmile se násilí začne tolerovat, rychle se šíří. Ve Francii, Německu nebo USA už dochází k tomu, že politici musí být izolováni za bariérami, v neustálém obklopení ochrankou. Chceme, aby se i v Česku stala politika nedostupnou a odtažitou?

Důsledky pro volby i společnost

Pokud se trend radikalizace nezastaví, čekají nás podle odborníků následující důsledky:

• Posílení bezpečnostních opatření – politici se budou držet dál od veřejnosti.
• Ztráta přímé debaty – místo argumentů budou vítězit emoce.
• Další rozdělení společnosti – občané přestanou věřit, že mají vliv na dění.
• Ztráta důvěry v demokracii – roste riziko podpory autoritářských přístupů.

Co s tím?

Změna nebude jednoduchá. Ale prvním krokem je jasné odmítnutí násilí – ze strany politiků, médií i občanů.

1. Politici by měli přestat útočit na své odpůrce. Kritika je v pořádku, ale bez urážek a nálepkování.
2. Média by měla přinášet vyvážené informace, ne jen emocionální titulky a clickbait.
3. Občané by měli převzít odpovědnost za to, jak mluví, sdílejí a hodnotí názory druhých.

Naděje stále existuje

Navzdory aktuálním událostem máme šanci zvrátit vývoj. Česko má silné demokratické instituce, otevřenou společnost a historii, která ukazuje, že i v těžkých časech se umíme sjednotit.

Ale bez aktivního přístupu – a především odvahy vystoupit z vlastních názorových bublin – to nepůjde.