Fico a Putin: Symbolický akt s mezinárodním přesahem
Myšlenka postavit na Slovensku pomník Ivanu Štěpanoviči Konevovi nezazněla poprvé. Už v roce 2018 přišla se stejným návrhem Slovensko-ruská společnost vedená Jánem Čarnogurským, tehdy však narazila na odpor místních samospráv a Ústavu pamäti národa.
Tentokrát ale plán přichází přímo z úrovně vlády a má otevřenou podporu Moskvy. Podle ruského prezidenta jde o „správné připomenutí dějin“. Robert Fico na oplátku zdůraznil, že Slovensko chce tímto krokem vzdát hold padlým vojákům Rudé armády a připomenout jejich roli při osvobození území.
Historická paměť jako politický nástroj?
Ivan Konev je bezesporu rozporuplnou historickou postavou. Na jedné straně sehrál důležitou roli při porážce nacismu a v Karpatsko-dukelské operaci. Na straně druhé je ale zodpovědný za řadu kontroverzních vojenských i politických kroků.
Ústav pamäti národa upozorňuje na jeho roli při:
- potlačení maďarského povstání v roce 1956,
- vybudování Berlínské zdi,
- přípravách na invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968,
- spolupráci se sovětskými represivními složkami.
V kontextu těchto faktů považují mnozí historici postavení památníku za pokus rehabilitovat sovětskou minulost v době, kdy Rusko otevřeně napadlo Ukrajinu a obnovuje imperiální rétoriku.
Český kontrast: Odstranění sochy v Praze
Zatímco Slovensko plánuje Koneva oslavovat, v České republice je přístup zcela opačný. V roce 2020 byla Konevova socha na pražském náměstí Interbrigády odstraněna, protože připomínala nejen osvobození, ale také sovětskou okupaci a porušování suverenity.
Místo oslav se v Praze rozhodli umístit informační tabule popisující i temnější části jeho působení. Socha byla převezena do depozitáře a plánuje se její vystavení v připravovaném Muzeu paměti 20. století – právě jako historický artefakt, nikoliv oslavný symbol.
Tento rozdíl ukazuje na hlubší rozdílné vnímání sovětské éry v rámci střední Evropy.
Opoziční reakce a mezinárodní ohlasy
Slovenská opozice i část odborné veřejnosti plán kritizuje jako necitlivý a nebezpečný. Argumentují tím, že památník legitimizuje autoritářské pojetí historie a zároveň narušuje prozápadní orientaci Slovenska.
Západní diplomaté zůstávají zatím zdrženliví, ale někteří zahraniční komentátoři upozorňují, že Slovensko vysílá smíšené signály v době, kdy jednotný postoj vůči agresi Ruska je klíčový.
Historie vs. propaganda: Co pomník vlastně znamená?
Podle některých hlasů není problém v připomínce padlých vojáků – ti si úctu zaslouží. Problémem je, že vybraná postava maršála Koneva není neutrálním symbolem. Naopak, jedná se o postavu, jejíž jméno je spojeno i s činy, které byly v rozporu s demokratickými hodnotami.
Navíc se celý projekt odehrává v atmosféře, kdy slovenská vláda otevřeně kritizuje Západ, posiluje kontakty s Moskvou a snaží se změnit narativ dějin podle vlastního obrazu.
