Svatý jen na obrazovce? Luděk Kopřiva byl jako farář Otík ikonou, ale ve skutečnosti lámal ženská srdce jedno za druhým!

Díky legendárním hláškám jako „Sodoma Gomora!“ se stal nezapomenutelným. Lidé ho na ulici oslovovali „velebnosti“ a dokonce po něm chtěli, aby jim křtil děti. Dokonce i policisté mu odpouštěli přestupky jen proto, že ho znali z filmů. V soukromí však rozhodně nebyl svatý. Luděk Kopřiva byl známý svou slabostí pro ženy a nevěra byla jeho životním stylem.

Jeho první manželství s redaktorkou Olgou bylo plné nedůvěry. Paradoxně, i když sám byl nevěrník, podezíral z nevěry svou manželku. Jejich vztah byl komplikovaný, ale i přesto spolu prožili dlouhé roky. Po její smrti se herec zhroutil, ale později si našel novou partnerku. I ve vysokém věku si udržoval svůj šarm a smysl pro humor, který ho neopustil ani v těžkých chvílích.

Luděk Kopřiva a jeho ikonická role faráře Otíka

Herec Luděk Kopřiva se do povědomí diváků zapsal především jako farář Otík z trilogie Slunce, seno…. Tato role mu přinesla nesmrtelnost, ale zároveň ho lidé s touto postavou navždy spojili. I v běžném životě ho oslovovali „velebnosti“ a očekávali, že se bude chovat jako jeho filmová postava.

Jedna z nejbizarnějších situací nastala během natáčení, kdy ho skupina lidí požádala, aby pokřtil dítě. „Já vám ho pokřtím, ale bude vám to hovno platné,“ odpověděl s humorem. I policisté v Plzni mu odpustili přestupek, když na něj zvolali jeho legendární hlášku: „Sodoma Gomora, velebný pane… Jděte!“

V soukromí ale neměl nic společného se zbožným životem. Byl známý svými četnými milostnými románky, přestože byl ženatý. První manželství s Olgou bylo plné vášní, ale i nedůvěry. Zatímco ona mu byla věrná, on ji sledoval, protože ji podezíral z nevěry.

Luděk Kopřiva jako nenapravitelný milovník žen

Ačkoli nebyl klasický fešák, jeho charisma mu zajišťovalo přízeň mnoha žen. Po smrti Olgy se podruhé oženil s Evou, která ho znala i s jeho slabostí pro opačné pohlaví. Když se k ní nastěhoval, udržoval ještě vztah s jinou ženou. Eva to sice zjistila, ale nakonec mu odpustila. I ve vyšším věku byl plný energie. Pro svou druhou manželku byl ochoten udělat cokoli a společně prožívali šťastné chvíle. Jeho zdraví se však začalo zhoršovat. Trpěl Parkinsonovou chorobou, ale ani tehdy neztrácel svůj typický černý humor.

Jeho poslední vtip pobavil rodinu, ale vyděsil skupinu školáků. Když si objednal urnu a přišel s ní na hřbitov, právě tam učitelka vyprávěla dětem o slavném herci. Když ho uviděly s urnou v ruce, začaly křičet: „Duch! Duch!“ a rozutekly se. Luděk Kopřiva se smál až k slzám.

Jeho život skončil bez tradičního pohřbu. „Nechci, aby si mě lidé pamatovali se smutkem,“ prohlásil před smrtí. A tak odešel stejně, jako žil – s humorem, který ho nikdy neopustil.