- ◉ Ukrajinská obranná linie se rozpadá, mezi jednotkami vznikají mezery dlouhé až kilometr.
- ◉ Armáda čelí krizi pěchoty a pomalé mobilizaci, chybějí i základní role jako zdravotníci či mechanici.
- ◉ Slibovaná reorganizace na sborový systém nefunguje, velení je extrémně centralizované.
- ◉ Dronové útoky a letecké nálety znemožňují zásobování a ohrožují i zázemí hluboko ve vnitrozemí.
Ukrajinská obranná linie se na východě země rozpadá rychleji, než velení stíhá reagovat. Bojovníci na frontě čelí stále větším mezerám mezi pozicemi, zatímco Rusko útočí s novou silou a taktikou. Armáda trpí akutním nedostatkem pěchoty, techniky i morálky. I přesto velení v Kyjevě mluví o stabilizaci situace. Rozpor mezi realitou v zákopech a prohlášeními shora se prohlubuje. Reforma velení zůstává nedokončená a elitní jednotky přibývají pouze „na papíře“. Jak se vůbec ještě daří Ukrajině udržet frontu?
Krize na frontě: Ukrajinská obranná linie se drolí
Armáda ztrácí soudržnost, chybí lidé i prostředky
Na mnoha úsecích fronty se ukrajinská obranná linie hroutí do fragmentovaných pozic, mezi nimiž vznikají nebezpečné mezery. Podle Ukrajinské pravdy jde o prostory široké stovky metrů až po celé kilometry, což umožňuje ruským jednotkám pronikat hluboko do týlu.
„Vypadá to, že tam máme obranu, ale ve skutečnosti ji drží zranění vojáci,“ uvedl jeden z důstojníků. Obrana se potýká s vyčerpáním jednotek, nedostatkem výstroje a akutním nedostatkem pěchoty. Zvláště kritická je situace na novopavlivském úseku, kde ruské skupiny využívají infiltrační taktiku a pronikají přes nechráněné úseky obrany až k dělostřeleckým pozicím.
Mobilizace postupuje pomalu, dobrovolníků ubývá a důstojníci přiznávají, že často chybějí i základní role jako řidiči, zdravotníci nebo mechanici. Výsledkem je, že některé úseky zůstávají zcela neobsazené a ukrajinská obranná linie ztrácí smysl.
Reorganizace armády na papíře, ale v praxi nefunguje
Generální štáb sice oznámil dokončení přechodu na sborový systém velení, ale skutečnost na bojišti tomu neodpovídá. Mnohé sbory tvoří jen provizorní struktury bez dostatečného personálu. Příkladem je první sbor národní gardy „Azov“ u Dobropillie, kde ve skutečnosti operuje jen jedna plně funkční brigáda.
„Žádný sbor zatím fakticky nevelí svému kontingentu vojáků,“ uvedl plukovník. Vrchní velitel Oleksandr Syrskyj podle Ukrajinské pravdy řídí frontu extrémně centralizovaně – rozhoduje o přesunech, odvolává velitele a osobně zadává rozkazy praporům.
V rámci nových reforem vznikají útočné jednotky pod jeho přímým velením, které kritici nazývají „Syrského gardou“. Po zrušení seskupení „Dnipro“ Syrskyj získal přímou kontrolu nad většinou aktivní fronty.
Dronová dominance a ztráta bezpečného zázemí
Přestože Ukrajina patří k technologickým lídrům v oblasti dronů, Rusko ji začíná převyšovat v masové výrobě levných modelů. Každodenní útoky Rubikonů a Šáhidů ochromují zásobovací trasy, zejména v okolí Izjumu a Slovjansku.
„Dřív jsme doručili zásoby za pár hodin. Dnes to trvá celý den a spálíme 300 litrů paliva,“ popsal důstojník odpovědný za logistiku. Zadní základny se musely stáhnout o desítky kilometrů, protože už nejsou bezpečné ani místa, která byla dříve považována za mimo dostřel.
Města jako Pokrovsk, Myrnohrad nebo Lyman se dostávají pod přímý tlak. Družkivka, která byla donedávna relativně klidná, čelí pravidelnému bombardování. Fronta se posouvá a ukrajinská obranná linie přestává plnit svou funkci.
Zatímco velení mluví o stabilizaci, vojáci z terénu mají jiný názor: „Stále víc lidí odchází, stále méně se vrací. Ale papírově všechno sedí,“ říká jeden z nich.
