Jiří Bartoška, výrazná postava české kultury, zemřel ve věku 78 let. Již od svých hereckých začátků patřil mezi nejcharismatičtější osobnosti filmového plátna i televizních obrazovek. Během své dlouhé kariéry ztvárnil desítky rolí a více než tři desetiletí stál v čele Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, jehož prestiž po roce 1989 výrazně pozvedl.
Od své první výrazné role v trilogii Osada Havranů až po televizní klasiku Sanitka nebo kultovní komedii Teorie tygra si získal srdce diváků napříč generacemi. Jiří Bartoška zdaleka nebyl jen hercem — byl symbolem, který spojoval umění, občanský postoj a kulturní diplomacii.
Divadlu se věnoval s láskou a respektem. Hrál Shakespearova Macbetha, Dona Juana i hlavní roli v komedii Moje hra. Spolupracoval s režiséry jako Evald Schorm či Jan Grossman, ale také stál na balkoně revoluce s Václavem Havlem v roce 1989. Bartoškova osobnost přesahovala jeviště i kameru.
Když po revoluci hrozilo zrušení karlovarského filmového festivalu, právě Bartoška s filmovou publicistkou Evou Zaoralovou stáli u jeho záchrany a přetvořili ho v jednu z nejprestižnějších kulturních událostí ve střední Evropě. Jaké byly jeho nejvýraznější filmové role a co zůstává jeho skutečným odkazem?
