Odkaz Jiřího Bartošky v české kultuře a filmu
Jiří Bartoška se ve své filmové kariéře neomezoval jen na dramatické postavy. Přestože byl často obsazován do rolí silných, morálně složitých mužů, v pozdějších letech vynikl i v komediálních rolích – například v Teorii tygra nebo filmech Líbáš jako Bůh a Líbáš jako ďábel.
Za snímek Všichni moji blízcí získal svého prvního Českého lva – a to nejen za herecký výkon, ale i za důvěryhodné zvládnutí hry na housle. Kritiky i diváky zaujal i ve filmu Je třeba zabít Sekala, kde ztvárnil faráře ve vesnici zmítané válkou a lidskou nenávistí.
S humorem sobě vlastním říkal: „Na svoje filmy nechodím, proto můžu točit další.“ Tím vystihl i svou osobnost – skromnou, ale neustále tvořivou, a především oddanou své profesi.
Jako prezident Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary reprezentoval Česko před světovou filmovou scénou a dokázal přivést do lázeňského města nejen filmové hvězdy, ale i zájem zahraničních médií a investorů. Festival pod jeho vedením získal znovu statut „A“ a stal se nedílnou součástí české kulturní identity.
Jiří Bartoška nebyl jen herec – byl mostem mezi minulostí a současností, mezi uměním a společenskou angažovaností. Jeho smrt znamená ztrátu, která dalece přesahuje hranice divadelních sálů a filmových pláten. Zůstává s námi v rolích, na které se nezapomíná.
