V české politice není mnoho žen, které by se prosadily s podobnou razancí a vytrvalostí jako Kateřina Konečná. Ačkoliv je veřejností často spojována s Komunistickou stranou Čech a Moravy (KSČM), její příběh je mnohem složitější, než jak naznačuje jednoduchá nálepka. Jaká vlastně je europoslankyně, která má ambici znovu pozvednout roli levice na české scéně – je to inovátorka, nebo konzervativní síla minulosti?
Politické začátky
Kateřina Konečná vstoupila do politiky velmi brzy. V roce 2002, ve svých pouhých 21 letech, se stala nejmladší poslankyní v historii České republiky. Na kandidátce KSČM zaujala svou energií a komunikativností – svěží vítr v tehdy převážně mužské straně. Její nástup byl vnímán jako pokus komunistů oslovit mladší voliče a modernizovat image.
V Poslanecké sněmovně se začala soustředit na životní prostředí, dopravu a evropské politiku, přičemž si svým projevem a argumenty získala respekt i napříč politickým spektrem.
Přechod do Bruselu
V roce 2014 se Konečná dostala do Evropského parlamentu, kde působí dodnes. Rychle si tam vybudovala pověst ostré a nebojácné poslankyně. Nebojí se otevřeně kritizovat neoliberální směřování EU, sankce vůči Rusku nebo tlak na členské státy v otázkách migrace. Současně se angažuje v legislativě na ochranu spotřebitelů, v boji proti daňovým únikům a za práva zaměstnanců. Nejedná se o samoúčelnou eurohujeřici – její postoje jsou kritické a často i kontroverzní.
