◉ Neziskové organizace se podle Jana Bělíčka staly terčem nové vlády inspirované autoritáři.
◉ Oligarchové vidí v nezávislých organizacích překážku pro své zájmy a byznys.
◉ Historicky chránily neziskové organizace veřejnost před mocí bohatých.
◉ Dnes čelí tlaku, aby mlčely nebo zanikly. A vláda tomu nahrává.
Neziskové organizace se staly terčem útoku nové vlády. Komentátor Jan Bělíček upozorňuje, že nejde jen o rozpočtová opatření – ale o širší snahu oslabit demokratické instituce. Vláda chce zavést pravidla připomínající praxi v Maďarsku nebo Rusku. Proč jsou neziskové organizace trnem v oku oligarchů? A proč je podle Bělíčka jejich likvidace konečným stádiem demontáže sociálního státu? Odpovědi najdete na druhé straně článku. Jaké zájmy ve skutečnosti tento útok hájí?
Neziskové organizace pod palbou nové vlády
Komentátor Jan Bělíček ve svém statusu na sociálních sítích varuje, že programové prohlášení nové vlády nese prvky mocenského útoku na neziskové organizace. Ty, které čerpají peníze ze státního rozpočtu, mají povinně zveřejňovat konkrétní výdaje. Pokud dostávají finance ze zahraničí, budou muset tuto skutečnost výrazně označovat.
Oficiálním cílem je prý zabránit politickému aktivismu a zastavit podporu těm, kdo „blokují rozvoj a investice“. Jak ale Bělíček upozorňuje, jde o nástroj, jak eliminovat nezávislé hlasy, které nejsou pod kontrolou politické nebo ekonomické moci. Přesně tuto cestu už dříve zvolili Orbán v Maďarsku a Putin v Rusku.
Proč neziskové organizace vadí bohatým a mocným?
„Útok na neziskové organizace je příznakem autoritářského obratu,“ píše Bělíček. Upozorňuje však, že je nutné se na problém dívat také optikou rostoucího vlivu oligarchie. Bohatí lidé, korporace a fosilní magnáti chtějí omezit veškeré instituce, které jim brání v ovládnutí státu. A neziskové organizace, stejně jako veřejnoprávní média nebo odbory, jim překážejí.
Historicky právě tyto instituce vznikaly, aby posílily hlas běžných lidí. Po Velké francouzské revoluci i po druhé světové válce se stát rozšiřoval s cílem omezit moc aristokracie a elit. Neziskové organizace jsou pokračováním této logiky: reprezentují občanskou společnost a slouží jako protiváha neomezené moci peněz.
Systematický rozklad institucí
Od 70. let přichází ve Spojených státech a Británii neoliberální vlna, která postupně rozkládá sociální stát. Fosilní miliardáři a pravicové think-tanky budují síť institucí, jejichž cílem je oslabit důvěru v demokratické struktury. Podle Bělíčka je nejpatrnější příklad v boji proti klimatickým politikám, kde se masivně útočí na nezávislé vědce i organizace.
Citovaný je i americký politolog Charles Murray, který získal podporu bohatých právě proto, že zpochybňoval smysl sociální politiky. Jeho výzkumy podporovali magnáti jako ExxonMobil nebo Earhart Foundation, protože jim hrály do karet. „Robustní sociální politika znamená vyšší daně, a to bohatí nechtějí,“ shrnuje Bělíček.
Krok za krokem k tichu
Výsledkem je, že neziskový sektor musí přežívat pod tlakem. Musí dokládat smysl své existence, vyplňovat tabulky, obhajovat každý výdaj. Práce, kterou dříve dělal stát, je dnes outsourcována – ale podstatně levněji a bez politické odpovědnosti. Teď ale přichází další fáze: útok na samotnou existenci těchto organizací.
„Oni organizují peníze, my organizujeme lidi,“ cituje Bělíček kandidáta na starostu New Yorku Zohrana Mamdaniho. A právě v tom tkví klíč: mocní chtějí zničit vše, co sdružuje lidi a hájí jejich práva. Neziskové organizace, které bojují za ženy, menšiny nebo klima, se stávají nepohodlnými. Oligarchie chce ticho, klid a společnost bez odporu.
Článek vychází z komentáře Jana Bělíčka: Jan Bělíček – Boj proti „neziskovkám“ je posledním stádiem ničení… | Facebook
