Slovenský europoslanec Erik Kaliňák se znovu ocitl ve středu mediální bouře – tentokrát kvůli svým výrokům na adresu šéfa české BIS Michala Koudelky, ale také kvůli sérii událostí, které vyvolávají podezření z příklonu k Rusku.
Vše začalo, když Kaliňák na sociálních sítích označil Koudelku za „úplného klauna“ a sarkasticky ho požádal, aby mu poslal „číslo účtu, přes který ho platí Rusko“. Tato ironická poznámka padla poté, co české bezpečnostní složky informovaly o ruském vlivu při organizaci bombových výhrůžek, které mířily na české školy. Kaliňák obvinil BIS, že „šíří strach“ a zlehčoval jejich varování před ruskou propagandou.
Celý incident přitom nastal krátce poté, co se slovenské úřady rozhodly zveřejnit detaily o zatčení pachatele v Dnipru, navzdory žádosti české strany o diskrétnost. Média přitom spekulují, že zatajování možných ruských vazeb mohlo být záměrné.
Provokace, nebo odvádění pozornosti?
Podobné výroky nejsou u Kaliňáka ničím výjimečným. Již dříve se dostal do pozornosti kvůli rozhovoru pro dezinformační platformu Voice of Europe, kterou podle výroční zprávy BIS z roku 2024 financovala Moskva za účelem šíření proruského narativu v EU.
Ačkoliv Kaliňák veškeré propojení odmítá a tvrdí, že se jedná o „politickou hru“, přibývá důkazů, které jeho postoj zpochybňují. Jeho mediální styl se čím dál víc podobá hybridní taktice – výsměch, ironie, zpochybňování institucí a podsouvání alternativních výkladů událostí.
Kam ale vlastně Erik Kaliňák směřuje? Je to jen exhibicionismus mladého politika, nebo součást větší proruské strategie?
