Když se v médiích objeví Karel Havlíček, zpravidla působí jako klidná, racionální síla v jinak rozjitřeném politickém prostoru. Není to politik, který by křičel do kamer nebo vyhledával konflikty. Místo toho přichází s čísly, analýzami a věcnými návrhy. V očích mnohých je to příklad „muže, který ví, co dělá“.
Narodil se v roce 1969 v Českých Budějovicích. Po studiích na stavební fakultě ČVUT se jeho profesní dráha rychle přesunula z inženýrství do světa podnikání a akademie. Má titul MBA z britské univerzity a doktorát z ekonomie z VŠE. Působil jako pedagog, vedoucí katedry a děkan. A zároveň rozjel byznys – založil investiční skupinu SINDAT, zaměřenou na technologie, zdravotnictví a průmysl.
V roce 2019 se stal ministrem průmyslu a obchodu, o rok později i ministrem dopravy. Řídil dva strategické resorty v době pandemické krize, kdy byla země paralyzována a rozhodnutí se musela dělat rychle. Přesto zůstal klidný, přesný a v očích veřejnosti působil jako někdo, kdo neztrácí hlavu.
Když vstoupil do politiky, nebyl členem hnutí ANO – ale v roce 2021 už získal přes 22 tisíc preferenčních hlasů ve Středočeském kraji a brzy se stal jeho místopředsedou. Dnes se o něm mluví jako o možném nástupci Andreje Babiše. Ale zatímco Babiš polarizuje, Havlíček spojuje. Jeho styl je tišší, ale možná právě proto udržitelnější.
Neprovází ho žádné skandály, vyhýbá se konfliktním výrokům, mluví plynně několika jazyky a udržuje si pověst „muže s řešením“. Věnuje se také kultuře a historii – s manželkou rekonstruuje historický dům v Krumlově, poslouchá rockovou klasiku a rodinný život si drží stranou od veřejnosti.
Je tohle muž, který může oslovit i ty voliče, kteří už ztratili víru v tradiční politiku?
