◉ Představitelé dosluhující vlády ostře kritizují nastupující koalici.
◉ Někteří politici údajně šíří nepravdy o obsahu nové koaliční smlouvy.
◉ Do sporu se zapojil i pirátský předseda Zdeněk Hřib, přestože čelí vlastním aférám.
◉ Veřejnost je svědkem emotivního boje o podobu sněmovny a novou vládu.
Koaliční smlouva nové vládní trojkoalice se stala předmětem vášnivých diskusí. Z obrazovek zaznívají ostré výroky i vzájemná obvinění mezi politiky končící pětikoalice a nově vznikajícího uskupení. Představitelé dosavadní vlády kritizují domluvené rozdělení funkcí, zatímco jejich vlastní kauzy zůstávají nezmíněny. Může být člověk s aférou v pozadí důvěryhodným moralistou? Více detailů najdete v hlavním textu – a možná budete překvapeni. Co skutečně říká koaliční smlouva a kdo tady mlží?
Politická bitva vrcholí. Koaliční smlouva jako záminka k útokům
Zatímco nová trojkoalice připravuje vládu, představitelé dosluhující pětikoalice vyrážejí do mediálního protiútoku. Morální apel střídá obviňování, ale kritika se často míjí se skutečností. Zaznívá například tvrzení, že koaliční smlouva automaticky jmenuje Tomia Okamuru předsedou sněmovny. To je však – podle dostupných informací – nepravda.
Dokument totiž pouze uvádí, že post předsedy Poslanecké sněmovny připadne hnutí SPD, bez konkrétního jména. Volba předsedy je navíc tajná, takže závěry o nátlaku na poslance postrádají oporu ve faktech.
Dvojí metr? Kritici mají vlastní kauzy
Kritika z úst některých politiků působí zvláště pokrytecky ve světle jejich minulých afér. Například senátorka Miroslava Němcová (ODS) a ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) veřejně prohlašují, že koaliční smlouva zasahuje do svobodného rozhodování poslanců. „Lež jak věž!“ kontruje k tomu komentátor Petr Štěpánek.
Do dění se zapojil i pirát Zdeněk Hřib, který tvrdě útočí na Okamuru. Přitom právě on čelil podezřením, že si v době svého působení na pražském magistrátu neoprávněně navyšoval příjmy o 50 tisíc korun měsíčně. Navíc se hájil tvrzením, že si toho údajně nevšiml.
Trestní stíhání jako politický nástroj?
Další obvinění směřuje k tomu, že do čela státu míří politici s trestním stíháním. Kritici však opomíjejí fakt, že některá tato stíhání mohla být účelová, organizovaná tak, aby poškodila dotyčné před volbami. Podle komentářů lidí z blízkosti nastupující trojkoalice šlo spíše o politické hry než o spravedlnost.
Přes všechen mediální rozruch a sílící tlak ze strany politiků i novinářů, voliči podle všeho důvěru v nové vedení neztratili.
