Z rychlosti do mnohem vážnějších vod
Jako by rychlá jízda nebyla dostatečně výbušným tématem, další obvinění Filipa Turka jsou výrazně temnější. Obvodní státní zastupitelství v Praze 4 nyní řeší trestní oznámení, které na něj podala jeho bývalá partnerka.
Ve svém svědectví hovoří o dlouhodobém domácím násilí, vyhrožování střelnou zbraní a dokonce znásilnění. Údajné činy měly probíhat před 15–20 lety. Pro veřejnost šokující informace, pro Turka – podle jeho slov – lživé nařčení. Přiznal sice nevěru, ale veškeré násilí popírá.
Doposud se k celé věci veřejně nevyjádřil do hloubky. Mlčení však v tomto případě může působit znepokojivě.
Co na to voliči?
Vše přichází ve chvíli, kdy se Turek připravuje na parlamentní volby. Jako čelo středočeské kandidátky se snaží oslovit voliče především jako zástupce motoristů, který chce „vrátit zdravý rozum na silnice“. Ale právě chování za volantem, stejně jako nevyjasněná minulost, zpochybňují jeho důvěryhodnost.
Otázkou je, kolik toho voliči odpustí. A co ještě musí politik udělat, aby pro ně přestal být volitelný?
Patří podobné politické narážky k běžné komunikaci politiků?
Svoboda, odpovědnost a dvojí metr?
Kauza kolem Filipa Turka otevřela i širší debatu – nejen o pravidlech silničního provozu, ale i o morálních nárocích na veřejné činitele. Je v pořádku, že politik unikne trestu jen proto, že se jeho přestupek nepodařilo stoprocentně prokázat? A co teprve, když se hromadí další podezření?
Zatímco běžní občané dostávají pokuty, body i zákazy řízení za menší přestupky, politik unikne – a pokračuje dál. To ve společnosti budí dojem dvojího metru, což je pro demokracii nebezpečné.










Komentáře mohou přidávat jen registrované a přihlášené uživatelky.
Přihlásit se nebo vytvořit účet