Eva Decroix, advokátka, matka, budoucí ministryně. A taky žena, která se rozhodla nebýt v politice anonymním oblekem bez emocí. Jenže právě za to teď čelí vlně útoků, které dalece přesahují hranice běžné kritiky.
Ještě před svým oficiálním nástupem do ministerské funkce se ocitla ve víru negativní kampaně. Nejde však o debaty o jejích názorech či odbornosti – terčem jsou její fotografie z minulosti, její vzhled, její styl, dokonce i její rodina. Na sociálních sítích kolují koláže, polopravdy a zjevné lži. U domu jejího manžela se objevují neznámí lidé s kamerami. A všechno to má jeden jediný cíl: poškodit.
Eva na to reagovala ne ústupem, ale jasným a otevřeným prohlášením. „Jsme taky jen lidé,“ napsala. A připomněla, že i veřejná funkce nezbavuje člověka práva na soukromí, důstojnost a základní lidskou úctu.
Ale proč vlastně někomu tolik vadí, že politička tančí, směje se, dělá stojky nebo mluví o své rodině s láskou?
A kdo dnes určuje, jak má vypadat „správný politik“?
