Českému reprezentantovi zbývá jen pár měsíců života. Adam Choma bojuje s nesnesitelnými bolestmi. Jak to zvládá?

Ani léčba, ani chemie nestačí, ale maličkosti dávají smysl. Adam miluje přírodu – lesy, hory, čistý vzduch. Každý krok ven působí jako léčivý balzám na duši. K tomu se přidává nové tetování: jemná květina a včelka – symbol naděje a práce pro druhé. Tetování mají mít i tři nejdůležitější ženy v jeho životě: přítelkyně, maminka a sestra. „Abychom měli pro co žít,“ dodává s lehkostí, která mnohé překvapí.

Za hranicí bolesti – humor na kůži
Adam uvažuje o dalším tetování – tentokrát s humorným nápisem: „Život je kokot“. Není to vulgární výkřik, nýbrž upřímná, drsná realita, vyjádřená s ironií. V konfrontaci s neúprosnou chorobou je takový nápis malé vítězství nad bezmocí.

Adamovi byla v roce 2023 diagnostikována rakovina mozku, která se později rozšířila do kostí. Podstoupil chemoterapii a radioterapii, přesto se nemoc vrátila a jeho stav se zhoršil. Uvažovalo se o experimentální léčbě kmenovými buňkami, ta mu však nebyla umožněna kvůli velmi vzácné formě metastáz, které se objevily v jeho těle.

V současné době je Adam v péči mobilního hospice, kde dostává silné léky proti bolesti – zejména morfium. Díky tomu si může zachovat určitou kvalitu života a alespoň částečně si užívat své dny. Bolest a léčbu otevřeně sdílí prostřednictvím svého YouTube kanálu, kde zaznamenává svůj každodenní život.

Najde radost v drobnostech – miluje přírodu, procházky lesem i horami. Velký význam pro něj mají i symbolická tetování, která si nechal udělat jako výraz naděje a spojení se svými nejbližšími – přítelkyní, maminkou a sestrou. Dokonce zvažuje i další tetování s ironickým nápisem „Život je kokot“, kterým chce vyjádřit drsnou, ale upřímnou reflexi svého stavu.

Adamův příběh není jen o boji s nemocí – je také o důstojnosti, odvaze a hledání smyslu v každém dni. Ukazuje, že i v těch nejtěžších chvílích může mít život hodnotu, kterou stojí za to sdílet s ostatními.

Rakovina oslabuje tělo, ale projeďme si, co odhaluje duše. Adam to nejdůležitější nachází v každodennosti – třeba ranních výletech do lesa, kde šustí listí a rezonuje příroda. To dává základ pro jeho fotky, videa, pocity.

Na bolest se připravil stejně jako na experiment – tréninkem mysli. Když mu řekli, že léčba kmenovými buňkami nepomůže, nezhroutil se. Naopak: přijal to jako součást cesty, nikoli jako konec. Jeho odvaha přitom není tichá – má hlas.

Jaký dopad má jeho příběh

Adam svým příběhem ovlivnil mnohé – veřejné mínění i okamžik lidského setkání. Okolo sebe má podporu rodiny a přátel, ale také sledujících na YouTube, kteří oceňují jeho odvahu. Chlubí se otevřeností – i malou modrou ledvinkou, dokumentuje stavy, mluví o lécích.

A co dál?

Příběh Adama Chomy je připomínkou, že i v posledních týdnech a měsících může mít život hluboký smysl. Vědomí, že končí, nezastaví vůli, aby život měl své momenty, své příběhy a svou hodnotu.