Když komfort vítězí nad rozumem
Auto s řidičem – už samotné spojení vyvolává představu luxusu, lesku, výjimečnosti. Dlouho šlo o doménu politiků, top manažerů nebo celebrit. Ale v Česku se tento symbol pohodlí proměnil ve zcela běžný benefit, který si neplatí ti, kdo ho využívají – nýbrž my všichni.
Veřejná správa u nás funguje podle zvláštních pravidel. Co by jinde bylo za hranou, je u nás „standard“. Zatímco ve firemní sféře má auto s řidičem pár vyvolených, ve státní sféře se rozrostl tento „komfortní virus“ do stovek případů. Týká se místostarostů, náměstků ministrů i ředitelů městských firem. A z našich daní pak tečou stovky milionů ročně – jen aby někoho nebolely nohy.
Pavel Vyhnánek, bývalý pražský radní, dnes ředitel městské příspěvkové organizace, na to opakovaně upozorňuje. Sám měl na služební vůz s řidičem nárok, ale dobrovolně ho odmítl. Proč? Protože mu přišlo normální jezdit MHD. A taky proto, že věděl, co to stojí. Jen provoz jednoho vozu s řidičem totiž přijde daňové poplatníky zhruba na milion korun ročně.
Nabízí se tedy otázka:
Kolik luxusu si ještě necháme namluvit jako „nutnost pro výkon funkce“? A kolik nás to vlastně stojí?
